Tání

Planeta zatoužila po slunečních paprscích. Konečně v nich znovu našla to kouzlo. Jenže Slunce se unavilo. Celý den bylo šero. I vítr potřeboval odpočinek. Mraky se tedy usadily na nebi. Nebylo nikoho, kdo by s nimi pohnul. Nebylo nikoho, kdo by je protrhal. Planetka tudíž neměla z ničeho potěšení. Byla smutná, ale nemohla plakat. Pocítila svou chybu na vlastní kůži.

Poprosila vítr, aby vstal a mraky rozfoukal. Ale on spal a spal a nedal se vzbudit. Poprosila tedy mraky, zda by mohly svá těžká břímě ze sebe shodit a nechat prostoupit aspoň přes den sluneční paprsky. Ani se nepohnuly. Bály se, že by zase jen ublížily.

Planeta tedy čekala, až se vítr vzbudí. Ale on stále spal. Byla netrpělivá. Slunce jí scházelo čím dál tím víc. A protože si vzpomněla, že je sama a nemá si s kým jiným popovídat a že tento stav je příčinou nejedné nesnáze, šla znovu za mraky. Tentokráte nepřišla ani přikazovat, ani prosit, přišla si za nimi popovídat. Nejprve si postěžovala na svoji prekérní situaci, jejíž vyřešení je tvrdým oříškem. Mraky mlčely. Občas se více nadmuly a občas zase splaskly, ale pořád na nebi panovaly a neustoupily ani o krok ze své neprostupné vrstvy. Pak si Planeta uvědomila, že mluvení jen o sobě růže nepřináší a pobídla mraky, aby se jí svěřily ony na oplátku.

Mlčely.

Začala tedy vyzvídat: „Mé mraky, proč nepustíte mě k pláči? Tolik bych to potřebovala!“ řekla Planeta.

Nic. Žádná odpověď.

Začala naléhat: „Tak proč, řekněte proč? Jaký máte důvod?“

Znovu žádná odpověď.

„Jak jinak vás mám pochopit?“ naléhala ještě více. A když místo odpovědi uslyšela znovu ticho, zoufale do něj vykřikla: „Jak mám být dobrou planetou, když se mnou nikdo nemluví?“ čímž pro ni rozhovor skončil.

Jenže v tu chvíli se právě ozvala odpověď: „Vidím, co je tobě skryté. Proto skrývám. A budu skrývat to, co je pro tebe důležité, dokud neuvidíš to, co vidím já.“

„Ale já přeci vidím vše. Jsem planeta,“ odpověděla blesku-rychle Planeta.

„A co když nevidíš?“ oponovaly mraky a doufaly, že se Planeta dovtípí. Jenže nedovtípila.

„Vidím, to mi věřte,“ ujišťovala je.

„Nevidíš, už právě proto, že to říkáš,“ odsoudily Planetu mraky a utichly.

Planeta se na chvíli zarazila a přemýšlela, jestli má na takovou odpověď vůbec reagovat. Jediné, co ji napadlo, bylo nadutým mrakům ukázat kdo je tu pán a přikázat jim, aby jí všechno pověděly, když jsou tak chytré. Věděla však, spálena předchozími zkušenostmi, že tak pro sebe nic nezíská. Polkla tedy první vzdor a navázala hned tím druhým.

„Dobrá, tak tedy pokud je mým očím něco skryté, tak mi o tom povězte. Tím vyřeší se problém a budeme spokojení.“

Po dlouhé pauze mraky řekly jediné: „Nemůžeme ti to říct.“

„Aha, tak to jsem si mohla myslet. Tedy nic skrytého neexistuje, jen jste si to vymyslely. Tak ubohý důvod. A když chci důkaz, sami se pak usvědčíte,“ spustila rozhořčeně Planeta a nemínila se už dál s mraky o ničem bavit.

Než stihla odejít, uslyšela tichý povzdech. Dopálena drzostí mraků, na povzdech ihned zareagovala: „Nač vzdycháte? Nemáte důvod. Já jsem Planeta a nejlíp vím, co je komu skryté a mně není nic.“

Mraky si znovu povzdychly a dodaly: „Nevzdycháme kvůli sobě. Nevzdycháme kvůli tobě. Vzdycháme, protože další mládě umřelo hlady a umrzlo zimou, během našich hádek. Další mládě. Ach, ach.“

Planeta se zarazila, takovou odpověď ani v nejmenším nečekala. Tiše odešla a přemýšlela nad slovy mraků.

„Jaké mládě?“ ptala se sama sebe. „A proč je tak důležité, že nad jeho smrtí mraky vzdychají?“ uvažovala.

Dlouho nemohla přijít na odpověď. Už to vypadalo, že to vzdá a pak se pozorně podívala sama na sebe a vzpomněla si na smích. Zvonivý, zvučivý smích. Jemně se usmála, když ho ve vzpomínce slyšela. Pochopila. Slzy jako hrachy začaly jí stékat po tváři. Vycházely ze srdce a byly tak horké a upřímné, že cestou na zem nezmrzly. Déšť a tání.

************************************

kapitola z knihy Osvěta, která navazuje na dříve zveřejněnou kapitolu Chlad

http://www.petrazena.cz/2016/01/11/chlad/

Petra ♥

Petra Ženatová
Můj facebook

Petra Ženatová

vaše oblíbená spisovatelka 😉
Petra Ženatová
Můj facebook

Nejnovější příspěvky od Petra Ženatová (zobrazit všechny)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Sdílení